Několik posledních dní mi přichází do cesty zprávy s podobným jmenovatelem. Tak se zamýšlím proč, protože vím, že se mi neděje nic jen tak náhodou. Ideální příležitostí na přemýšlení je pro mě skládání prádla. Činnost, která mě normálně nebaví a tak si ji různě zpříjemňuju. Ráda si pouštím představení Jaroslava Duška „4 dohody“, ve kterém mě vždycky rozesměje jeho věta: „Uč se, aby z tebe jednou něco bylo. A víc už nikdy….“. 

Kdo je to ten NĚKDO, kdo ze mě má být? Doktor? Bankéř? Pilot? Zahradník? Kdo to posuzuje? Je náš vzdělávací systém opravdu tak propracovaný, flexibilní, všestranný, že nás vede k tomu, abychom na konci „vzdělávání“ už konečně byli tím NĚKÝM?

Před pár dny jsem si přečetla inspirující článek od mé podnikatelské učitelky Stáni Mrázkové Stiborové: „Čtyřky na výzo? Nikdy z tebe nic nebude“.  Kde popisuje svoje studijní „úspěchy“. Dnes je to úspěšná žena, podnikatelka a žije svůj život podle svých představ. Já jsem odmaturovala s jedničkami a odpromovala jsem v termínu…. Tak kde je ten zakopaný pes?

Taky jsem zavzpomínala na dobu, kdy jsem nastoupila do zaměstnání s velkým očekáváním. Po vysoké škole jsem čekala, že mi kariéra a peníze prostě nějak přijdou do cesty automaticky. Vlastně jsem si tehdy představovala, že ten důvod, proč člověk studuje, pracuje a žije je = Úspěch.

No a jelikož se mám opravdu něco nového naučit a náhodou se neděje nic, stalo se, že sedím s hrnkem kávy, sama, s knihou Pierra Franckha: „Jednoduše buďte úspěšní“. Už to samo o sobě, že jsem měla možnost sedět s kávou a sama, byl pro mě „úspěch“! Jako rodič jsem přišla o veškeré soukromí a o tyhle chvíle, kdy zrovna „nemám co na práci“. Jsem za roli rodiče moc vděčná. I přesto jsem si tu hodinku fakt užila.

V knize mi Pierre klade zásadní otázku: Co je pro tebe a podle tebe úspěch? Pro každého je úspěchem něco jiného. Pro někoho je znakem úspěchu velké auto nebo tučné konto, cesta kolem světa nebo volný víkend v přírodě. Jiný člověk je úspěšným, když se naučí (znovu) chodit. Někdo vnímá jako největší úspěch svého života, že se uzdraví a naučí se anglicky. Pro někoho je to okamžik, kdy sedí sám s kávou a vychutnává si krásu okamžiku.

Když jsem se tak zamýšlela, co pro mě znamená úspěch a proč vlastně chci být úspěšná, mísily se ve mně dvě polohy. Jedna materiální, která jmenovala peníze a majetek. Druhá duchovní, které záleží na harmonii, klidu, souznění, rodině a lásce.

Směs myšlenek na Jaroslava Duška, Stáňu Mrázkovou, Pierra Franckha, mé mladší Já a mojí rodinu mi jasně říká, co je pro mě vlastně důležité.

Úspěch je najít sám sebe.

Bylo mi asi 11 let, ve škole mi šlo psaní slohů. Psaní mě bavilo, příběhy se mi v hlavě rodily samy. Do skautské kroniky jsem ráda zapisovala naše víkendové výpravy a každý moje zápisky rád četl. Zároveň ve mně dřímal analytik, čísla a logické myšlení mi nebylo vůbec cizí. V té době mi přišlo naprosto jasné a zřejmé, že ze mě „jednou bude“ novinář a podnikatel.

Netušila jsem, že už jím jsem. Jediné, co jsem potřebovala, abych byla dobrý podnikatel a spisovatel, bylo učit se od těch správných lidí.

To, kým jsme, nemůže posuzovat školní systém, ale my samy a naši rodiče. To, co nás baví, tam, kde cítíme nejmenší odpor a věci nám jdou hladce, tam je náš směr, to je naše cesta.

Dítě už ví kým je, dítě s tím vědomím přichází na svět a my rodiče musíme umět naslouchat a vnímat jeho touhy a podpořit ho v nich. Bohužel se často stává, že dítě podlehne tlaku okolí a uvěří, že nemá být skvělou švadlenou. Dítě je moc slabé ve vyjednávání a zároveň bezmezně věří svým rodičům. Rodiče dítěti vysvětlí, že bude lepší, když se bude „pořádně učit“ a najde si teplé místo v kanceláři. Švadlena není dost dobré zaměstnání pro jejich holčičku, nedej Bože pro chlapečka!!!

Rodiče to myslí vždycky dobře, s láskou, ale naplňují tak pouze své ambice. Proto je důležité ukočírovat své rodičovské Ego, nechat ho odpočívat na „lepší časy“ a dovolit dítěti, aby samo objevilo, co a kdo v něm vlastně dřímá.

Neuč motýla plavat.  Nauč motýla skvěle lítat.

Nesuďme motýla za špatnou známku z potápění, pochvalme ho, že se vůbec odvážil se potopit! A ještě líp, nezatěžujme motýla plaváním…

Co mi systém dal a co mi vzal?

Coby pisatelka jsem do sebe nacpala i předměty jako je Konstruktivní geometrie nebo Pružnost a pevnost materiálu. Musím říct, že z nich nevím nic, jen si pamatuju, že pan učitel nám pevnost materiálů vysvětloval na počtu podprsenek, které se na něj dají pověsit… no… Bohužel mi kvůli tomu utekly jiné zajímavé a důležité informace. Trápila jsem se roky učením na zkoušky, které jsem opakovala i několikrát. Nejednu zkušenost z mých studijních cest jsem si ale odnesla. Jedna z nich je:

Naučím se opravdu všechno!

Školní systém mi vzal „kreativitu“. Tedy, on mi ji nevzal. On ji jenom nerozvinul. A proto jsem vděčná za čas, který trávím se svými dětmi, protože ony mně motivují k tvoření a rozvíjí tím moji kreativitu.

Díky mým dětem vznikl tenhle blog a dvě eKnihy:

Vůně a dary bylinek

Minizahrádka s úsměvem

 

Probudila jsem v sobě podnikatele a spisovatele!

Už je mi jasné, co je pro mě úspěch!

Úspěch pro mě znamená:

• Najít sám sebe a jít svojí vlastní cestou. (Bez ohledu na to, co si o mě myslí moje okolí)
• Nechat spát své Ego a dovolit mým dětem aby byly tím, kým jsou. (To je velká zkouška, chápu všechny rodiče!)
• Nikdy na tohle nezapomenout nebo se rychle rozpomenout a vše napravit. (Určitě na mě tahle zkušenost někde číhá…)

 

Věděli jste, že:

Albert Einstein propadal z matematiky?

Waltu Disneymu řekli učitelé, že neumí kreslit a nemá žádné nadání?

Dnes začínají prázdniny, užijte si krásné léto se svými dětmi a radujte se z jejich úspěchů i neúspěchů. Ve vašem dítěti dřímá skvělá švadlena, kterou prostě nezajímá, jak se jmenuje hlavní město Kamerunu, kuchař, který si nezapamatuje vzoreček obsahu válce, kadeřnice, která nepotřebuje znát integrály nebo bankéř, který se nebude živit zpěvem.

Buďte veselí a rozvíjejte svoji kreativitu.